GeoPark Kaolinrevier Hirschau
<<
Stanoviště 4

 

Les, dobývání rudy v pravěku a raném novověku a zhutňování železa ve Východním Bavorsku

Podle datací uvedených na železných struskách lze klást počátky zhutňování železa ve Východním Bavorsku do pozdní doby laténské
(150 až 50 př. Kr.). Hutnické zpracování rud probíhalo přímo v místě jejich dobývání, jak dokládají četná místa v oblasti Regensburg – Kelheim – Parsberg.

_

_

Obrázek: Obrázek: Les Paintener Forst u Kelheimu, počátek 17. století. Na mapě jsou vidět rudné doly (ruční těžba vrátkem), milíře na pálení uhlí a místa hutnického zpracování s hromadami strusky. Drobnozrnná ruda byla zhutňována na místě. Železná lupa, získaná při procesu zhutňování (hrouda železa vzniklá při hrudkovacím procesu, skládající se z částic železa, roztavených příměsí a dřevěného uhlí), se následně zpracovávala v kovárnách.

_

_

Obrázek: Šachtová chodba v lese Frauenforst u Kelheimu. Kruhovitá šachtová trubice bez dřevěné výztuže má průměr 80 cm. Šachty se hloubily až do rudné zóny, odkud byla dobývána železná ruda. Zásyp byl prováděn pravděpodobně současně s vytěžováním sousedních šachet.

_

_

Obrázek: Nálevkovité doly v lese Frauenforst u Kelheimu. Charakteristické jsou náspy kolem kruhovitých trychtýřů. Nálevkovité doly jsou např. známy i z okolí Theuernu a Wolfsbachu.

Zhutňování probíhalo při relativně nízkých teplotách kolem 1200 až 1300 stupňů Celsia (bod tání železa je 1528 stupňů Celsia). Po odtoku strusek vznikal aglomerát (slinutý produkt) z metalického železa. Po ukončení procesu („cesta pecí“) byla dýmací pec rozlomena, nehomogenní hrouda železa („lupa“) vyjmuta a probíhalo vykovávání a zhušťování těstovité lupy. Vykováváním strusky pod tlakem a za vyšší, svařovací teploty a následným zahřátím za přívodu uhlíku vznikalo kujné železo s nízkým obsahem uhlíku, které mohlo být dále zpracováváno.


_

_

Obrázek: Dýmací pece (nístějové nebo šachtové pece), v nichž se ze železné rudy přímým procesem vyrábělo kujné železo, lze doložit v pohoří Frankenalb (rekonstrukce). Keltské železné hutě jsou ve velkém počtu doloženy v oblasti Sopronu v Maďarsku, v Burgenlandu v Rakousku, ale také např. v Kelheimu v Bavorsku. Jednalo se o jílové pece, vysoké až 1 metr. Pravděpodobně bývaly tyto pece někdy také kvůli lepší stabilitě obklopovány lomovým kamenem („hrubé zdivo“). Pec byla plněna vrstvami dřevěného uhlí a železné rudy. Přívod vzduchu (větrání) pomocí měchů umožňovaly hliněné trubice ve spodní části pece. Nohami poháněné větrací měchy dýmacích pecí jsou v Horní Falci zmiňovány již kolem roku 1285.

_

_

Obrázek: Vykopávky na náměstí Frauenplatz v Ambergu odhalily až 2 metry mohutné vrstvy železné strusky, smíšené s hliněnými trubicemi a střepy keramiky z 11. a 12. stol. Mohlo tak být poprvé doloženo zhutňování železa v Ambergu v této rané době.