GeoPark Kaolinrevier Hirschau
<<
Stanoviště 3

 

-

_

 

Renaturace malých vodních toků
Renaturací je chápána obnova přirozených přírodních životních prostorů. Rekultivací se rozumí obnova území zničeného zásahem lidí a vytvoření nové kulturní krajiny.

Hřbet pohoří Naabgebirge, rozprostírající se na jihu kaolínového revíru, odvodňuje toto území malými říčními toky severovýchodním směrem do potoka Ehenbach. Protože ale Ehenbach jako odvodňovací potok teče severně od lomu, je přirozené spojení v důsledku těžby přerušeno, což má značný dopad na účinnost říčních toků. Proto je třeba zmírnit tento nepříznivý dopad renaturací.

_

_

Norimberská silnice s lokalitami Hirschau a Schnaittenbach na mapě z roku 1769.
Výřez mapy ukazuje stav před založením povrchového dolu.

 

Průběh potoka Weitzendorfer Bach a jeho vyústění do potoka Ehenbach

_

_

Modrá a zelená: původní průběh
Červená: dnešní objížďka

 

Druhotný biotop
Využíváním surovin se od roku 1833 vytěžilo ohromné množství křemene, živce a kaolínu. Tento značný úbytek již nelze vyrovnat. Původní kulturní krajina zmizela a vytvořil se druhotný biotop.

Druhotné biotopy mohou v zásadě vznikat všude tam, kde člověk svým hospodařením a jednáním změní zemský povrch a poté jej přenechá volnému vývoji. Obzvláště to platí pro těžbu surovin na vrchu Hirschau - Schnaittenbach.

V rozsáhlých dolech vznikají už v průběhu těžební činnosti plochy, které jsou pak víceméně nadlouho ponechány svému osudu bez dalších zásahů. V mnohdy náhodně vzniklých kalužích a malých tůních nebo v prostoru úmyslně založených retenčních nádrží se dočasně nebo trvale shromažďuje voda. Mezi těmito vodními prostory se nalézají nezarostlé nebo jen málo porostlé písečné povrchy.

Takovéto struktury jsou označovány jako průkopnická místa. Jsou na nich usazeny takzvané průkopnické druhy, které se mohou na těchto málo porostlých životních prostorech zabydlet během velmi krátké doby, přestože se tento životní prostor vyznačuje mnoha extrémy: povrch se v létě může zahřát na velmi vysokou teplotu, půda je velmi chudá na živiny a skýtá jen velmi málo možností úkrytu.

Průkopnická místa mohou být proto nejdříve osídlena jen několika málo živočišnými a rostlinnými „odborníky“, jejichž způsob života je extrémním podmínkám optimálně přizpůsoben. Tyto druhy obtížné podmínky k životu potřebují, protože na hustě porostlém povrchu by nemohly konkurovat jiným druhům.

 

Ropucha obecná
Typickým průkopnickým živočichem v dolech je ropucha obecná, obojživelník figurující na červené listině Bavorska jako velmi ohrožený druh. Klade svůj potěr i do zcela nezarostlých, nově vzniklých vod. K rozmnožování využívá i nepatrné kaluže na okrajích silnic. Ropucha obecná je díky svému životnímu stylu optimálně přizpůsobena průkopnickému rázu svého životního prostoru i z jiných hledisek. Hodně druhů obojživelníků je totiž po celý život vázáno na vody, v nichž se narodili, kdežto ropucha obecná je velmi pohyblivá, neklade svá vajíčka na stejné místo, a tak je schopna během velmi krátké doby nalézt a osídlit nově vzniklé vodní prostory.

Kromě toho žije především v noci a ve dne se zahrabává do kyprých substrátů kaolínových dolů, a tudíž není vystavena letnímu vedru. Kdyby byla ropucha aktivní přes den, vydávala by se napospas nepřátelům, protože životní prostor, který je vesměs bez porostu, by jí poskytoval jen malou ochranu.

Její další přizpůsobení spočívá v tom, že vývojový cyklus od vajíčka po mládě, které je schopno žít mimo vodní prostředí, je poměrně krátký. A protože vody, v nichž žije potěr, jsou většinou malé a mělké a před ukončením tohoto vývoje často vysychají, kladou ropuchy po dalších srážkách hned zase nová vajíčka.

Na rozsáhlých plochách s takto uzpůsobeným životním prostorem může být ropucha obecná označena jako svébytný druh kaolínových dolů na kopci Hirschau - Schnaittenbach.

 

_

_

Larvy ropuchy

_

_

Ropucha obecné

 

Charakteristika ropuchy obecné
Zbarvení a kresba: načervenalá, žlutohnědá, šedá nebo olivově zelená; nejbezpečnějším znakem je sírově žlutá až bělavá linka na zádech; na spodní straně je špinavě bílá, na prsou a břiše má tmavošedé skvrny; největší část těla je posázena žlázovými bradavkami; pulci jsou díky šedé skvrně na krku nezaměnitelní

Velikost: ropucha obecná je nejmenší z domácích ropuch (délka trupu 5 - 6 cm);
extrémně krátké zadní končetiny dokládají, jak se přizpůsobila pohybu po souši

Životní prostor: ropucha je typickým obyvatelem nížin; žije na otevřených plochách s chudou nebo vůbec žádnou vegetací a s kyprým substrátem; malé mělké vodní plochy nebo kaluže bez porostu, které v létě většinou vysychají;

Kladou vajíčka pozdě (od začátku do poloviny dubna); přezimuje v 20-80 cm, někdy až 180 cm hlubokých chodbách v písečných slunných svazích

Zvuky: Nápadně skřípavé volání na samečky je slyšet až do vzdálenosti jednoho kilometru a představuje nejhlasitější zvuk mezi domácími obojživelníky

Ohrožení a ochrana: na červené listině Bavorska je označena jako nejohroženější druh; ohrožuje ji ubývající životní prostor; přirozené zarůstání krajiny představuje jeden z hlavních faktorů jejího ohrožení; proto musí ropucha nacházet stále nové životní plochy bez vegetace, jaké jí vytváří právě postupující těžební činnost.