GeoPark Kaolinrevier Hirschau
 
Stanoviště 1

 

_

-

Hirschau

-

-

Schnaittenbach

-

Koncept
Geoparkem je nazýván přírodní prostor, obsahující nadregionálně významné geotopy, které utvářejí krajinu a které je třeba chránit (geotopy jsou klíčová místa, kde je možno získat poznatky o vývoji planety Země a života na ní).

Geopark Kaolínový revír Hirschau - Schnaittenbach se nalézá v největším německém kaolínovém revíru, kde se těží kaolín již od roku 1833. Surovinové zdroje tu vystačí ještě na několik desetiletí. Vedle již dlouho probíhající rekultivace byl pro celý prostor revíru vypracován koncept jeho následného využití, podle nějž budou rozsáhlé povrchové doly přetvořeny v krajinu s jezírky.

Geopark Kaolínový revír Hirschau - Schnaittenbach se oproti jiným geoparkům vyznačuje tím, že zde průmyslová krajina dosud prochází proměnou. Tento dynamický proces lze působivě přiblížit. V geoparku se klade důraz na to, aby i po ukončení těžební činnosti byl zřejmý význam využívání surovin v tomto prostoru. Naučná stezka I. se má týkat především nově vzniklého životního prostoru pro faunu a flóru. Díky všem těmto faktorům má koncept Geoparku Kaolínový revír předpoklady stát se jedinečným.

Pod pojmem Geopark Kaolínový revír se rozumí část sítě, která zahrnuje Východní Bavorsko a západní Čechy.

Geopark Kaolínový revír Hirschau - Schnaittenbach se člení na:
informační centrum na vrchu Monte Kaolino („Kaolineum“) v Hirschau
návštěvní důl ve Schnaittenbachu
tři průmyslové stezky

 

Beton
Na rozdíl od běžných nosičů informací (informačních panelů a sloupů) zde bylo použito základních prvků z betonu, tj. z materiálu, který se většinou získává také v revíru Hirschau - Schnaittenbach. Informační nosič na stanovišti 1 je zčásti vyroben z vysoce kvalitního betonu, který v roce 2004 vyvinula firma Dorfner z Hirschau.

Beton je vícesložkový materiál, skládající se z vody, cementu a přísad. Cement slouží jako pojivo, které drží pohromadě různé součásti. Pevnost při tuhnutí vzniká krystalizováním nejmenších krystalových vláken, která se do sebe pevně zaklesnou a přitom vážou přísady jako písek a křemen, takže vznikne matice z umělého kamene. Běžný beton se vyznačuje enormní pevností v tlaku, která odpovídá tlaku 250 malých automobilů na formát listu A4 (40 MN/m2).

Používání betonu se stále vyšší pevností v tlaku je základní tendencí ve stavebnictví. Technologickou zvláštností vysoce pevného betonu (UHPC = ultra high performance concrete) je maximálně hutná struktura, která při optimálním průběhu výroby a následné úpravě nevykazuje téměř žádné póry ani mikrotrhliny.

Tak se ze surovin ložiska Hirschau - Schnaittenbach ve spojení s cementem a vodou stává příkladná umělá hornina - inovativní stavební surovina budoucnosti.

 

Vznik ložisek
Kaolínový revír Hirschau - Schnaittenbach je nejvýznamnějším v Německu. Asi 60 metrů mocné ložisko kulatého tvaru je tvořeno 220 miliony let starým barevným pískovcem. Z nerostů obsahuje křemen (70 - 85 %), živec (8 - 12 %) a kaolín (10 - 25 %) v různém množstevním poměru.

Původní materiál tvořila zvětralá žula a rula z nedalekého pohoří, sestávajícího z primární horniny. Povrchová voda vyplavila zvětralou suť na svah Hirschau - Schnaittenbach. Složení zrna odpovídá sedimentaci tekoucí vody. Bezprostředně po usazení horninové suti se zřejmě živec rozpustil a vytvořily se jílovité minerály, došlo k tzv. kaolinizačnímu procesu.

Vedle těchto druhotných kaolínových ložisek existují také prvotní výskyty, jako např. v oblasti Tirschenreuthu, kde se kaolín vytvářel v žule zvětralé hluboko pod povrchem.

Ve Schnaittenbachu se začalo s těžbou už roku 1833 (na stanovišti č. 6 je znázorněna těžba a úprava horniny).

 

Kaolín
Kaolín je směs z několika jílovitých minerálů - kaolinitu, dickitu a nakritu.
Hlavním minerálem je kaolinit Al [OH8 I SiO4O10].

Kaolinit je čistý silikát z jílovité půdy, obsahující vodu. Vyskytuje se zčásti ve výrazných krystalech, zčásti v maximálně jemných zrnech, a původně se oddělil v gelovité formě. Krystaly jsou tenké, šestiúhelníkové destičky nepatrné velikosti.

Původním minerálem pro vytvoření kaolínu je živec a jeho odrůdy, které se vyskytují v žule a rule jako horninotvorné minerály, např.
živec Kalifeldspat K [AlSi3O8]
živec Natronfeldspat Na [AlSi3O8]

Kaolinit vzniká chemickým zvětráváním za přítomnosti vody. Komplikovaně složené silikáty, k nimž patří i živce, se štěpí na jednoduché sloučeniny přidáním vodíkových iontů. Kyselina křemičitá přitom přechází v koloidní roztok. Při tomto rozkladu se v kyselém prostředí tvoří jílovité minerály kaolínového typu.
Všudypřítomné hnědavé ionty železa se v kyselém prostředí mění v roztok a jsou odlučovány. Tím dochází k „bělení“ horniny.

 

_

Sechseckiger Kaolinitkristall, Rasterelektronenmikroskop-Aufnahme, ca. 4/1000 mm Größe

 

Geologická mapa
Kaolínový revír mezi východobavorským a franckým pohořím (Ostbayerisches Grundgebirge a Frankenalb)

 

_

Legende zur Geologischen Karte von Bayern 1 : 500 000
Ausschnitt: Mittlere Oberpfalz

Quelle: Bayerisches Geologisches Landesamt, 1997

    Periode Beginn vor Mio.
Jahren
H Torf Quartär 2,6
Sa Flugsand    
qpG Terrassenschotter    
       
miB Braunkohlentertiär Tertiär 65
       
kro Oberkreide Kreide 140
w Malm Jura 200
b Dogger    
kmf Feuerletten Trias 250
kms Sandsteinkeuper    
kmg Gipskeuper    
ku unterer Keuper    
mo oberer Muschelkalk    
mu unterer Muschelkalk    
sm Buntsandstein
Quarz - Feldspat - Kaolin Lagerstätte
im Hirschau - Schnaittenbacher Revier
   
ru Unterrotliegend Perm 300
mB Metabasit Perm - Karbon 350
P Quarzporphyr    
Gr Granit, ungegliedert    
Grg Granit, mittel bis grobkörnig    
Gzf Zweiglimmergranit    
       
Gn Gneis Präkambrium 550
My Perlgneis    

 

 

Využití surovin

Křemen: Nachází uplatnění ve sklářském průmyslu, ve stavebnictví (např. jako dekorativní křemen) a mnoha dalších oborech.

Živec: Je využíván ve sklářském průmyslu, stavební keramice a porcelánovém průmyslu (složení porcelánu: 50 % kaolín, 25 % křemen, 25 % živec) a při výrobě glazury, emailu a elektrod.

Kaolín: Hlavním odběratelem vyrobeného kaolínu má papírový průmysl (60 %). Kaolín nachází uplatnění jako výplňková a pigmentovací látka. Dále je využíván při výrobě porcelánu (dříve především zde), skleněných vláken a ve stavebním dodavatelském průmyslu.

 

Pivní džbánek s cínovým víčkem,
E. D. Dorfner & Co., Hirschau, 1898

Kaolín jako náplň a potírací pigment
coby základní surovina při výrobě papíru

 

 

_ _